Co to vlastně znamená a jaké je jádro tohoto problému?
-celé video zde
Zkreslené vnímání těla je vlastně jakési pozměněné vnímání reality, až na tu zvláštnost, že jediný pozměněný objekt je sám nemocný. Všichni ostatní vypadají pořád stejně, pouze nemocný sám vidí v zrcadle klidně o dvacet, třicet kilo těžšího člověka.
Zásadní problém je to kvůli tomu, že nemocný je uvězněný ve své realitě a nevidí tu hrůzu, kterou si sám způsobuje. Jeho tělo už může být hluboce podvyživené, ale on to nevidí. Může mu to říkat na potkání každý, možná to v hloubi duše on sám ví - ale jeho oči mu říkají něco jiného. A čemu v ten moment věřit? V dětství vám přece rodiče říkali, že se můžete vždycky spolehnout na svoje oči. A najednou se jim máte vzepřít a věřit něčemu jinému? V důsledku toho se anorektici často odmítají léčit - protože nevěří tomu, že by anorexii mohl mít ,,někdo tak tlustý, jako jsem já". Vidí jenom nedokonalost a něco, čeho se štítí a bojí, což je přivádí do úzkosti a do stresu a snaží se hubnout ještě s větší vervou. Léčba je proto posunuta klidně i o několik let dopředu - kdy už může být pozdě.
Tenhle symptom se objeví stejně nenápadně, jako se objevují postupně všechny. Anorexie je obecně komplex nenápadných, postupných, ale smrtících syndromů, které vás postupně devastují a ženou ke smrti. A tenhle je ten zákeřnější z nich.
Jak se tomu bránit? - Pokud trpíš anorexií, nepřijmeš to, že se jenom vidíš tlustá, ty se tak prostě bereš. Máš nutkání pořád se koukat do zrcadla a kontrolovat ten tuk, ty oblé tvary... Co s tím?
1) Odstraň co nejvíce zrcadel, pokud je to možné. Pokud už bydlíš sama, můžeš to ovlivnit a přes zrcadla natáhnout barevné šátky, pomalovat je obrázky, udělat z nich něco, co pro tebe bude příjemné, nebát se kolem toho procházet. Odstranit to kontrolování se. Nech si jenom malé zrcadlo v koupelně, kde nejsi vidět celá, aby ses mohla pohodlně česat a malovat. :) Pokud bydlíš s rodiči, nemůžeš jenom tak pomalovat všechny zrcadla v bytě. Pokud máš ve svém pokoji velké zrcadlo, pomaluj ho, otoč ho druhou stranou dopředu a tu stranu pomaluj, pokud je ti to líto, ani zde se fantazii meze nekladou. Zbav se všech pokušení se kontrolovat a koukat na sebe.
2) Zkus se získat co nejrealističtější mínění o svém těle. Pomůže ti k tomu i nakupování oblečení (i když vím, že to může být pro nemocné poruchou přijmu potravy stresující věc a příležitost k tomu, zkoušet se vlézt do nejmenších velikostí - často bohužel úspěšně) a na velikosti si reálně uvědom - jak velké holky nosí velikost xxs/xs/s/m.... ? Nejsem zastánce přílišného pozorování sama sebe, zvlášť v období anorexie, ale v tomto jediném případě se to může vyplatit. Nemyslím tím kontrolovat se, jestli jsem hubenější než tam ta holka, jako to mají sklony dělat všichni nemocní poruchou přijmu potravy. Mám na mysli popřemýšlet, jak vypadá průměrná slečna s tvojí velikostí. Je taková holka tlustá? Jaký na ni máš pohled? Představ si, že máš její postavu. Její štíhlé nohy, ruce, tělo... zkus si uvědomit, jak vlastně reálně vypadáš.
Doufám, že moje rady pomůžou !:)
Elly
Žádné komentáře:
Okomentovat